Manželé Modrovi – výrobci dřevěných stavebnic z Karlštejna

Petra a Jiří Modrovi se jednoho dne rozhodli, že změní život, opustí svá původní povolání a začnou vyrábět originální hračky pro děti. A jejich dřevěná stavebnice s druky s názvem Woodformers už nyní slaví úspěchy v Japonsku, Německu a také v českých mateřských školách. A tady je rozhovor s těmito dvěma nadšenci, kteří se rozhodli věnovat veškerý svůj čas dětem.

Co jste dělali předtím, než jste začali vyrábět hračky?

Jiří: Já jsem jako interní IT konzultant spravoval systémy ve velké firmě. A úplně prapůvodně jsem vyučený automechanik.

Petra: Já pracovala na poště.

Jak jste se dostali k výrobě dřevěných stavebnic?

Jiří: Byl rok 1993. Mně bylo osmnáct let. Sestře bylo jednadvacet let, studovala pedagogickou fakultu a v rámci semestrální práce měla za úkol vyrobit hračku pro děti. Takže jsme dali doma hlavy dohromady a vznikla z toho taková dřevěná mašinka, která se dala přetvořit v robota. Hračka se líbila a sestra dostala zápočet. A mamka říkala: „To Vám schovám do šuplíku. To se Vám jednou bude hodit.“ Když mi bylo čtyřicet let, tak jsem přemýšlel, co bych tak mohl dělat. Chtěl jsem kromě IT začít dělat ještě něco jiného. A narazil jsem právě na tuhle starou hračku. Synovi bylo tehdy šest let a když jsem vytáhl tuhle hračku po letech ze šuplíku, tak jsem o něm dva dny nevěděl. A tak jsem si řekl, proč nezkusit rozvinout právě tuhle hračku a začít vyrábět dřevěné stavebnice. Začal jsem se zajímat o to, co vlastně znamená dostat hračku na trh a jaké normy musí hračka pro děti splňovat. A v roce 2014 jsem začal vyrábět testovací vzorky.

Proč jste se rozhodli opustit svá původní povolání a začali jste vyrábět hračky?

Jiří: Já jsem dělal IT čtrnáct let a po těch letech zjistíte, že sice umíte s počítačem, ale ta práce není vidět. Nic po Vás nezůstane. I když tu IT práci mám rád a dodnes se jí ještě věnuju, tak hračky mě naplňují a dělají mi radost.

Petra: Já mám pocit, že vyhořel, a potřeboval něco, co ho znovu nakopne. Aby ho zase ta práce bavila. Já to měla v práci podobně. Té práce bylo moc a už jsem nemohla. Tak jsem si řekla, že to zkusím a že se budu dřevěným stavebnicím věnovat naplno.

Šli byste do toho znovu?

Jiří: Když víte, že máte nějaký produkt, který funguje, tak určitě.

Petra: Já určitě. A určitě bych to udělala dřív.

Vaše hračka se jmenuje Woodformers. Co to je za hračku?

Petra: Jsou to klasické dřevěné bukové kostky nejrůznějších rozměrů a tvarů. V nich jsou našroubované druky /cvoky nebo patentky/. To rozmístění druhů nám víceméně určily naše děti, protože ty si s Woodformers hrály každý den. Takže pak za námi chodily a říkaly: „Tenhle druk posuň sem. Tohle sem nedávej. A tohle přidej ještě sem.“ A právě tím přidáním toho druku je ta stavebnice jedinečná. Kromě toho, že je snadno přenositelná, tak dítě s ní dokáže jezdit jako s autíčkem nebo s mašinkou.

Jiří: Je to sušený dřevo. Nejsou v tom žádný lepidla, laky a mořidla. Vůbec nic. Z tohoto pohledu úplně čistá příroda.

Co hračka u dětí rozvíjí?

Jiří: Stavebnice rozvíjí motoriku. Děti si procvičují prsty. Na rozdíl od spousty novodobých hraček, na které se nesmí tlačit, tak tady se dítě bez vyvinutí alespoň nějaké síly a tlaku neobejde. Jedině tak dojde k realizaci toho spoje. Stavebnice podporuje představivost. Když spojíte dvě kolečka k sobě, tak z toho holčička dostane čajový servis. Chlapeček z toho dostane minové pole nebo robota. A zároveň u toho děti musejí přemýšlet. Druky jsou totiž párové a dva stejné dílky k sobě nejdou. A děti se během hry učí také spolupracovat s ostatními. V rámci stavění si děti vyměňují kostičku za kostičku podle toho, co chtějí postavit. Takže mezi nimi neustále probíhá výměnný obchod.

Petra: Kromě dětí je hračka vhodná také pro seniory, lidi trpící Alzheimerovou chorobou a pro zrakově handicapované děti.

Co to mám právě v ruce? Předpokládám, že to je jedna z Vašich základních stavebnic?

Jiří: Ano, to je „Kačenka“. To je jedna z našich devíti mini stavebnic. Každá z těchto mini stavebnic má kolem deseti kousků a skýtá minimálně osmdesát možností, jak se dá sestavit. Kromě „Kačenky“ se z toho dá sestavit třeba auto, plachetnice nebo ještěr. A takhle bych mohl ty možnosti vyjmenovávat ještě hodně dlouho.

Jak dlouho trvá vyrobit třeba právě tuhle „Kačenku“?

Petra: Kačenka je zrovna rychlá. Zabere to asi 15 minut.

A kolik třeba taková jedna „Kačenka“ stojí a kde se dá koupit?

Petra: Najdete nás na www.woodformers.cz a všechny naše stavebnice můžete koupit na e-shopu www.klik-klap.cz . Tak se původně jmenovala naše hračka a nové webové stránky nás teprve čekají, tak to máme zatím takhle rozdělené.

Jiří: A nebo nás můžete potkat na veletrzích s hračkami, na některých trzích /info o aktuálních akcích na facebookové stránce Woodformers/ nebo v obchodě v Příbrami „Hračky a my“. A „Kačenka“ jako taková stojí 349 korun.

A ty větší sestavy stojí kolik?

Petra: Ty základní sestavy se čtyřiceti kousky stojí 1 499 korun. A ta největší sestava „Combobox“, která je oblíbená především ve školách, vyjde na 2 899 korun.

Co všechno výroba Woodformers obnáší?

Petra: Kostky nám vozí truhlář, druky pro nás dělá Koh-i-noor a moje práce je, že vezmu kostky a natečkuju je. Tam, kde mám tečky, našroubuju druky. Pak vezmu vypalovačku a vypálím názvy. A když mám všechny kostky hotový, tak dám dohromady určitý počet kostek na danou sestavu, a na každou kostičku dám ještě značku tak, aby si děti poznaly svou stavebnici.

A jak vypadá Váš běžný den?

Petra: Ráno vypravím děti, nasnídám se a pak záleží, co je za den. V pondělí se věnuju účetnictví, administrativě a objednávkám. V úterý trávím celý den v dílně a vyrábím. Ve středu se věnuju objednávkám a administrativě. Ve čtvrtek zase dílna. A takhle pořád dokola. A k tomu jsem si přihodila ještě kurzy němčiny, protože hodně jezdíme na veletrhy do Německa, abych tam byla, co platná. A pokud nejsou trhy nebo veletrhy, tak se snažíme mít víkendy volné na výlety s dětmi.

Kolik stavebnic se dá vyrobit za jeden den?

Jiří: Vím, že za den se dá vyrobit sedm těch základních sestav, když člověk jede sedm hodin v kuse. Ale nepočítám do toho tu práci truhláře a Koh-i-noorky.

Kolik jste jich vyrobili celkem za tu dobu, co jste s tím začali?

Petra: Ježiš, tak to teď takhle nespočítám. Ale hodně. (smích)

Jiří: Každopádně jsme už dvakrát objednávali 70 tisíc druků.

Kolik typů stavebnic máte v nabídce?

Jiří: Máme devět těch mini stavebnic, což dohromady dělá jednu naší největší stavebnici „Combobox“. Ty si nejčastěji berou právě učitelky z mateřských školek, protože „Combo“ dodáváme v plastovém boxu a pro školky je to praktické. A druky máme ve čtyř barvách. A druků máme dva druhy. Prvním říkáme „roto“. To jsou stavebnice pro děti od tří let. A druhým říkáme „construct“ a jsou pro děti od pěti let. Rozdíl je v síle toho druku a také v tom, jak velkou sílu musí dítě vyvinout, aby druky spojilo. A máme celkem devět značek. Dohromady je to 96 produktů.

Co je Vaším cílem?

Jiří: Když jsem s tím začínal, tak jsem říkal, že bych chtěl do deseti let konkurovat stavebnicím LEGO. (smích) Ale tam je zase blbý, že když budu chtít konkurovat této stavebnici, tak to zase neudržíme jako ruční výrobu. Ne…teď vážně. V hlavě toho máme neskutečně mnoho. Nápadů je spousta. Už máme od truhláře připravené nové druhy kostek. A bude toho víc. Ale určitě časem bychom rádi měli někoho na výpomoc, protože ve dvou to asi pořád dělat nepůjde.