Josef Stehlík – farmář z Chodouně

Za Josefem Stehlíkem jsem vyrazila přímo na farmu. Bylo po sedmé hodině večerní a sympatický farmář z Berounska právě skončil po celém dnu v práci. Stehlíkovi na statku v Chodouni hospodaří už od roku 1665. Josef Stehlík statek převzal v roce 1992 a od té doby je z něj farmář na plný úvazek. A nikdy by na tom nic neměnil…

Co Vás na té práci baví nejvíc?

Je to různorodá práce. Tak jak se mění rok, tak se mění i ta práce. Něco jiného děláme na jaře, něco jiného v létě. To je skvělý. A opravdu mám rád tu práci se zvířaty. Člověka těší, když se narodí tele nebo když jsou zvířata spokojený.

Je naopak něco, co Vás na tom vůbec nebaví?

Boj s administrativou. To jako fakt. Když dneska půjdete za devadesáti procenty sedláků a zeptáte se jich, co je štve, určitě Vám řeknou, že ta byrokracie je strašná. Vyplňujete statistiky a hlášení. A víte, že to stejně nemá žádný význam. I kdybyste těch stránek vyplnila pět, tak je to úplně jedno. To člověku bere strašně času a energie.

Byrokracie štve asi každého podnikatele…ale co Vás štve na tom farmaření?

Nic takového mě nenapadá. Mám tu práci rád. I to vyvážení hnoje má určitou poezii. (smích)

Chtěl jste to dělat i jako kluk?

Ano, už jako kluk jsem k tomu tíhnul. Byla to jedna ze tří věcí, o kterých jsem jako kluk snil. Chtěl jsem farmařit, jezdit na koni a chtěl jsem umět řídit loď. A všechno se mi nakonec splnilo. Ale to hospodaření samozřejmě převažuje.

Měl jste v těch začátcích s něčím problém. Co Vám třeba vůbec nešlo?

Zápasil jsem hlavně se zemědělskou technikou. Třeba nastavit správně pluh nebo naučit se jezdit s kombajnem nebyla žádná legrace. Občas to byly dost krušný chvíle.

Šel byste do toho znovu, kdybyste věděl, co Vás čeká?

Šel.

Byl někdy okamžik, kdy jste se na to chtěl vykašlat?

Člověk někdy sakruje. Ale že bych si někdy řekl, že se na to vykašlu, to ne.

Na farmě Stehlík pracuje skoro celá rodina. Není někdy ponorka?

Není. My se moc nevidíme. (smích) My se vidíme ráno, pak třeba na oběd a potom v deset večer.

Kolik máte aktuálně na farmě Stehlík zvířat?

Teď máme devadesát kusů skotu, 60 ovcí, 5 koní a nějaký prasata a slepice.

Co všechno si u Vás může spotřebitel koupit?

Teď si u nás můžete objednat čerstvé mléko z automatu, řepkový olej lisovaný za studena a připravujeme se na to, že si u nás budete moci oficiálně koupit sýry, máslo a další mléčné výrobky. Chceme přejít na to, abychom byli v budoucnu schopni zpracovávat třeba i sto litrů mléka.

V čem je to čerstvé mléko lepší než trvanlivé?

Není to mléko prohnané přes odstředivku, zbavené tuku a prohnané éčkama tak, aby vydrželo půl roku.

Jak čerstvé mléko natočené tady v automatu skladovat?

Asi byste s tím neměla půl dne jezdit v autě. To byste si pak domů mohla přivézt doslova časovanou bombu. Měla byste to mléko ideálně udržovat při teplotě maximálně 6 stupňů Celsia. Když ho přivezete domů, tak byste ho měla ideálně převařit, nechat zchladnout a dát do ledničky. Když máte mléko takhle ošetřené, tak pět dní v lednici bez problémů podle mě vydrží.

Kolik stojí litr takového mléka?

U nás stojí litr mléka 13 korun.

Rada, jak poznat dobré máslo?

Dobré máslo voní, dobře se maže a je příjemné na chuť. A asi bych nekupoval máslo, které se tváří, že vydrží snad všechno. Klasické máslo Vám přeci za pět dní zežlukne. Dřív babičky udělali máslo a museli ho do tří dnů spotřebovat. Přírodní máslo bez přidaných konzervantů a nějakých dalších vstupů přeci nevydrží týdny.

Co si jako zemědělec myslíte o biopotravinách? Věříte tomu? Jsou tací, kteří říkají, že bio se taky hnojí, ale akorát v noci.

Je potřeba říct, že ty kontroly jsou tak důsledný, že si málokdo dovolí udělat něco takového. Dneska všichni ti ekologičtí zemědělci jsou pod kontrolou kontrolních organizací. Ty zjišťují, jestli se dodržují všechny postupy a jestli tam nejsou nějaké vstupy, které tam být nemají. Berou vzorky půdy. Během nich velmi snadno zjistí, jestli tam někdo sype ledek nebo něco podobného. Hlavně to poznáte. Když Vám dám ochutnat steak z kusu, který celý svůj život byl někde na pastvinách a dostával maximálně jako přídavek sůl a minerály, a když vám dám steak z kusu, který je nacpaný vším možným. To je diametrální rozdíl.

Co si myslíte o klecovém chovu slepic? Vajíčko označené číslem 3?

Já si myslím, že je jen otázka času, kdy český spotřebitel vajíčko s číslem tři nebude chtít. To znamená, že se budou muset nahradit něčím jiným. A je tady pak prostor pro drobné zemědělce. A to je myslím dobře.

Na farmě Stehlík jste letos poprvé začali pořádat příměstské tábory pro děti…

Letos na jaře mě oslovila jedna základní škola z Berounska, že by se s dětma chtěli přijít podívat na zvířata. Ukázali jsme jim dojírnu, krávy na pastvě a pak jim říkám, támhle jsou ještě prasata a věřte nebo ne, oni nakonec nejvíc času strávili u těch smradlavých prasat. A paní učitelka je pak musela odtamtud vyhánět, aby se včas vrátily do školy. Pro některé děti to byl skutečně první kontakt s tím zvířetem. A tak dceru Markétu napadlo, že zkusíme pro děti udělat příměstský tábor. Chtěli jsme, aby děti věděli, jak to na farmě funguje a jak komunikovat se zvířetem. Nakonec z toho byli tři turnusy. A ukázalo se, že je to pro ty děti zajímavé. Děti si vyzkoušely celou řadu prací na farmě a bylo na nich vidět, že je to opravdu baví. Přitom mnohdy to pro ně bylo i fyzicky náročné. Jak nám říkali někteří rodiče, tak děti si odvezli ve čtyři hodiny odpoledne domů a za hodinu děti úplně odpadly a spaly až do rána.

Tak tohle můžu jedině potvrdit. Dcera spala jako zabitá. (smích)

Foto: Tereza Dudíková – Tereza Dudíková photography